Erasmus+

PROGRAM ERASMUS+

Období - ZÁŘÍ 2016 – SRPEN 2018

Erasmus+ je programem mezinárodní spolupráce. Naše škola se zapojila do projektu s názvem „WE FEEL, WE LEARN“. Ve volném překladu „Tím, že cítíme, se také učíme“.

Cílem projektu bylo získat zkušenosti v oblasti „sociálně - emočního učení“. Koordinátorem celého projektu byla španělská škola Escola Santa Creu v Anglesole. Dalšími partnery byly v Polsku – Szkola Podstawowa Jana Nowaka Jezioranskiego v Lodz a turecká škola Karsiyaka Turkbirgligi Ilkokulu z města Karsiyaka.

Během projektu proběhly 4 mezinárodní setkání. První úvodní setkání nás čekalo na konci listopadu 2016 ve španělské Anglesole. Na jaře 2017 hostila další setkání škola. Další setkání proběhla na podzim 2017 v Německu a poslední na jaře 2018 v Polsku.

Do projektu jsme zahrnuli nejenom naše kolegy učitele, ale také naše žáky a jejich rodiny.

O průběhu celého projektu jsme informovali nejen na našich webových stránkách, ale také na nástěnkách na chodbách školy a také ve svitavském deníku Naše město.

SOCIÁLNĚ EMOČNÍ UČENÍ

Kvůli rychlým a složitým kulturním změnám několika posledních desetiletí, stejně jako změnám očekávaným v nejbližší budoucnosti, se emocionální a sociální kompetence stávají naprosto zásadními předpoklady pro adaptivní a úspěšné fungování dětí a pro jejich pokračující adaptaci coby adolescentů a dospělých (Safe and Sound, 2003).

V několika posledních desetiletích se ve světě objevilo mnoho jednostranně zaměřených programů na řešení různých specifických problémů dětí a školní mládeže. Současně se ovšem zjistilo, že nejúčinnější jsou programy celostní, pracující s celou osobností člověka. Sociální a emocionální učení (social and emotional learning) představuje proces, při němž se rozvíjí schopnosti uvědomit si, rozpoznat a zvládat emoce, být všímavý a vstřícný k druhým, odpovědně se rozhodovat, navazovat dobré vztahy s ostatními a efektivně zvládat výzvy a problémové situace.

Sociální a emocionální učení nabízí školám rámec pro prevenci problémů a rozvoj pozitivních vlastností studentů tak, aby se cítili dobře a byli úspěšní. Zvýší se tak i pravděpodobnost, že studenti školní docházku úspěšně dokončí a budou přitom méně náchylní k užívání drog nebo kriminálním činnostem. Také by se měl zmenšit propastný rozdíl mezi nejlepšími a nejhoršími žáky ve třídě a mezi studenty s postižením a bez něj (Elias, 2003).

U všech programů sociálního a emocionálního učení lze najít společné jádro: zvyšují pocit sounáležitosti dětí se školou, učí je základním dovednostem potřebným pro život, jako jsou stanovení cíle, pozitivní řešení problémů, vnitřní disciplína, rozvoj charakteru a zodpovědnosti. Mnoho programů vede i ke zlepšení akademických výsledků zúčastněných (Foster, Brennan, Biglan, Wang, al-Ghaith, 2002).

Je nezbytné, aby školy lépe vedly děti k tomu, aby se staly vzdělanými, zodpovědnými, nenásilnými a starostlivými dospělými, kteří neužívají drogy. Školy musejí žákům poskytnout patřičné intelektuální a praktické nástroje sociálně-emocionálního učení. Jedná se o takový způsob výuky, který dětem pomůže osvojit si sadu dovedností potřebných pro úspěšné zvládání životních úkolů, jako je učení, vytváření vztahů, efektivní komunikace, citlivost vůči potřebám druhých a vycházení s nimi. Na školách, kde byl účinně zaveden kvalitní program sociálně-emocionálního učení, se zlepšil nejen prospěch dětí, ale i veškeré vztahy v jejich okolí, a navíc ubylo problematického chování.